Nejsem člověk závistivý, ale sportovní možnosti – především ty týkajíci se pobytu na čerstvém vzduchu – Vídeňanům závidím. Na bruslích či na kole se dostanete prakticky všude, cesty jsou snad nekonečné, ale popořádku…
Příprava
 Když mě známý poprosil o vyzvednutí na letišti ve Vídni, začala ve mně hlodat myšlenka spojit příjemné s užitečným, tedy vzít s sebou brusle. Začal jsem tedy pátrat po inline fórech, jak to s bruslením ve Vídni vypadá. Za pomoci ochotných přispěvatelů jsem doladil podrobnosti a pomalu jsem se začal chystat. Žádného spolubojovníka už jsem na poslední chvíli nesehnal, musel jsem tedy vyrazit single. Také musím zmínit jednu důležitou okolnost, a to že letadlo mělo přiletět v pondělí dopoledne, čili aby mělo bruslení smysl, musel jsem vyrazit o den dřív, čímž nastaly problémy s přespáním. Spaní v autě není ve Vídni zrovna povolené, hledat kemp se mi moc nechtělo, uzavřel jsem to tím, že se rozhodnu až na místě.
Cesta
V neděli jsem tedy vyrazil po obědě, někdy kolem půl druhé. Do Vídně to mám necelých 150 km, takže to byl čas ideálni. S pomocí navigace jsem poměrně bez problémů dorazil na Floridsdorferbrücke, kde se mělo nacházet centrální parkoviště, které jsem ale bohužel nenašel. Zaparkoval jsem tedy na prázdném parkovišti u obchodního domu a šel jsem pěšky hledat stezky a parkoviště. U McDonalds, blízko Alte Donau jsem našel útulné, zastrčené parkovišťátko, které dokonale vyhovovalo mým účelům. Tak jsem tedy přeparkoval a vyrazil hledat in line stezky.
Hledání stezek
 Za krásného počasí jsem vyrazil kolem páté hodiny. Můj čuch mě tentokrát nezklamal a asi po 300 metrech jsem dorazil k Alte Donau, kde se mi naskytl krásný pohled na Dunaj plnou plachetnic, lodiček a dalších vodních přibližovadel. Zde jsem také objevil velkou mapu, která mi toho však moc neřekla. Vydal jsem se tedy stezkou vedoucí kolem Alte Donau. Kvalita asfaltu byla opravdu excelentní. Podél stezky bylo několik beachvolejbalových hřišť, bazény, pláže, prostě čilý rekreační ruch. Stezka mě dovedla až k Neue Donau. Zde jsem se vydal za dalšími bruslaři na předlouhou stezku podél Dunaje. Na přilehlých travnatých plochách se rekreovali Vídeňané, povětšinou přijedší na kolech či bruslích. Opravdu nevím, kam až bych se na bruslích dostal, po několika kilometrech někde u slepého ramena Dunaje jsem to radši otočil. Nenechal jsem si ujít ani svlažení se v Dunaji, což mě báječně zregenerovalo na další skating. Mostem jsem se přesunul na druhý břech, kde se nachází Donauinsel, rovněž plný bruslařů, cyklistů, běžců a nordicwalkinkářů. Na ostrově zrovna probíhal festval africké hudby, což člověk taky neuvidí každý den. Podél druhého břehu bylo opět mnoho cyklostezek, spousta piknikujících a sportujících Vídeňanů. Kolem osmé hodiny už jsem pomalu otáčel směr auto. U Alte Donau jsem ještě zkusil jet rovně další cyklostezkou podél mnoha kavárniček a restaurací. Nutno dodat, že tady už kvalita asfaltu nebyla tak excelentní, nicméně pořád dostačující kvalitnímu in line zážitku. Cesta opět vedla do nekonečna, takže s blížícím se stmíváním jsem definitivně vyrazil k autu.
Noc
 Po zjištění, že mi auto ani nevykradli, ani neodtáhli jsem se definitivně rozhodl, že noc strávím ve svém čtyřkolovém miláčkovi. Už jsem určitě strávil příjemnější noci, ale nakonec jsem se i vyspal, žádná Vídeňanka mě nepřepadla ani neznásilnila, takže noc jsem přežil vcelku bez problémů. Ráno jsem si dal ještě hodinu a půl dlouhou projížďku v Donau parku, kde je opět spousta možností inlajnování na širokých cestách. Po těch jsem se dostal opět k Donauinsel a přes novou a starou Dunaj zpět k parkovišti, čímž jsem svou bruslařskou pouť Vídní definitivně ukončil.
Co dodat závěrem? Myslím, že mé nadšení je patrno z článku. Snad jen, že už se těším na další vídeňské bruslení, protože do Vídně se s bruslemi budu určitě milerád vracet!
Fotogalerii můžete zhlédnout zde. |
